Čtení na víkend #40/23
Co se tento týden vyplatilo (mimo jiné) sledovat a číst.
Informací je moc a málokdo má čas se tím vším přehrabovat. Já musím, jelikož jsem od novin. Prohrabu se tím za vás. Vítejte tedy u mého výběru toho, co se tento týden vyplatilo číst a sledovat.
Jan Kubita, editor a redaktor z Hospodářek.
Jen, co skončily volby, Slovensko se už obrací k Ukrajině zády. A to docela nečekaným způsobem.
“Nejprodávanější auto v EU letos nebude evropské ani se spalovacím motorem.” A k tomu reakce na sociálních sítích: “Dotační šílenství končí a EV jsou mrtvej kůň, stejně jako před více než 100 lety, kdy byly nahrazeny spalováky... stará a nepoužitelná technologie”, “Nevíte ve kterém přístavu zůstávají zablokovaná ta superlevná čínská auta?”, “Spalovací auta už jsou víceméně out, krome BMW a Volva, možná Mercedes... zbytek je ve velkym průseru.” Tak nevím.
Když píšeme nebo říkáme, že Češi teď prožívali období krize, asi bychom měli dodávat, že ne všichni. Tihle třeba vůbec.
Třeba tady tenhle pán, jak hezky na “iksku” napsal Marek Švehla z Respektu: “Největší výrobce potravin v Česku zbohatl v roce, kdy rekordně rosty ceny, o 62 miliard korun (ad Forbes). Přitom kudy chodí, tam vykládá, že za to může vláda a Češi mu to věří.”
“Na daních z alkoholu můžeme vybírat o 12–17 mld. víc. A snížit společenské náklady pití. Stačí omezit výjimky – tichá vína.” Jistě, ale to by nesměli mít vládní politici, najmně lidovci, tolik kamarádů mezi vinaři.
Bydlíme hned velkého pražského parku a tohle je pro mě docela velké téma. Někdy si říkám, jestli by lidé neměli nejdřív složit nějaké psychologické testy a speciální zkoušky, než si pořídí psa.
Velmi zajímavá studie Reuters Institute o tom, jak jsme a nejsme ochotni platit za zpravodajství. (Nápověda: Je nás málo, ale jsme “významná menšina”. Ten termín se mi celkem líbí.)
A když jsme u médií, novináři to nemají snadné ani ve Francii. I tam se zavírá do vazby za to, že chrání své zdroje.
U téhle story si nejsem jistý, zatím to klasická média neprověřila. Ale jestli je to pravda, tak je to naprosto strašné a ostudné.
Tak schválně, jak dlouho jste byli dnes v práci? Nadprůměrně?
A byli jste si dnes už zasportovat? Chutnalo vám to?
“Dlouhá léta jsme si mysleli, že významný podíl na této nerovnosti má snížený energetický výdej. Hýbeme se přece méně než naši předkové, a tak pálíme méně kalorií a dostáváme se do kalorického nadbytku. Není tedy divu, že jsme tlustí. Celé je to ale poněkud složitější.”
A na závěr dnes něco pro ty, kteří trpí klimatickým žalem. Nesměju se jim, opravdu ne. Lepení se k silnicím a věcem považuji za hysterické a nepříliš chytré, ale respektuji, jak silné emoce u lidí klimatická změna vyvolává. Klimažal je fenomén, už se i léčí, a tady Vladimír Ševela se na něj podíval pěkně zblízka. Můžete s ním.
Kdo můžete, nesmutněte. Přeji vám dobrý víkend a dobré čtení. A dobré klima.