Čtení na víkend #36/23
Co se tento týden vyplatilo (mimo jiné) sledovat a číst.
Informací je moc a málokdo má čas se tím vším přehrabovat. Já musím, jelikož jsem od novin. Prohrabu se tím za vás. Vítejte tedy u mého výběru toho, co se tento týden vyplatilo číst a sledovat.
Jan Kubita, editor a redaktor z Hospodářek.
Politici tento týden rozhodli, že se zvýší koncesionářské poplatky. A je to dobře, myslím. Už proto, jak zní základní argument, že se dlouho nezvyšovaly, zatímco vše ostatní cenu zvyšovalo mocně. V pořádku.
Jen by se mi jako koncesionáři líbilo, kdyby ČT vedle čisté komerční zábavy typu Stardance vyráběla víc užitečných pořadů, a kdyby ČRo alespoň ze slušnosti vysvětlil, proč se jen tak rozhodl, že bude za mé koncesionářské poplatky provozovat nejen rádio, ale i zpravodajský web. Navíc, když už tu jeden solidní veřejnoprávní web máme. Jmenuje se České noviny, provozuje ho veřejnoprávní agentura ČTK a najdete tam vše podstatné. (iRozhlas je ale samozřejmě také velmi solidní, sám jsem jeho čtenářem. Ale to jeho pirátské založení a provozování, které si novinářská obec v Česku netroufá kritizovat, to mi moc nevoní.)
A pak si sem musím vypůjčit velmi trefný komentář Luďka Staňka z Twitteru: “1/ Nacasovat to prohlaseni (o vyšších poplatcích) dva dny po prvni tiskovce novyho GR vypada, jako kdyz to bylo cely domluveny (nedame to Dvorakovi, ale jakmile zvolej Soucka, jdem do toho). Coz vypada, ze vlada neridi, ale zakulisne manipuluje. 2/ Jako oznamit to timhle zpusobem (o smyslu CT jednat nebudem, platit se bude vic a kazdej s mobilem, ze je draho me nezajima) je neuveritelna komunikacni imbecilita.” Ano, neuvěřitelná.
Pravidelná zpráva o vývoji bojů na Ukrajině je tento týden spíše povzbudivá. I NATO uznalo, že se Ukrajincům daří Rusy vytlačovat tam, kam patří. Tedy do Ruska, což je země, která možná nebude mít pro hloupost většiny svých obyvatel a svého vedení co jíst.
Chci ale tentokrát dát tip na poněkud delší a silnější čtení. Válečné reportérce Lence Klicperové právě vychází kniha s názvem Nulová linie a je jasné, že to bude těžké čtení, ukáže nicméně o dost víc než pár videí z bojových akcí na youtube nebo na twitteru. A lze ji také po přečtení věnovat darem kterémukoliv “flastenci a chcimírovi”, kterým by třeba mohla pomoci trochu projasnit ten prostor mezi ušima. I když spoléhat se na to opravdu nedá.
“V NATO chybí Češi a Češky. Mezi tisícovkami civilních zaměstnanců NATO je jenom třicet (!) Čechů (stejně velké Maďarsko má 4x víc lidí),” píše u nás v Hospodářkách Kateřina Šafaříková.
Nicméně tento týden...
Tady se můžete na chvíli podívat do světa našich domácích papalášů. Ano, pořád si tady tenhle druh lidí pěstujeme.
Demografie je fascinující věc. A všechno, co s tím souvisí. Třetina osmnáctiletých Japonek prý neplánuje děti. Zemi čeká populační krize, japonská vláda se marně snaží tento trend zvrátit, pomáhají i rodiče...
Okamžitě mi naskakuje střet různých pohledů na věc - vládní a jiní ekonomové v tom vidí méně spotřebitelů a plátců daní, krizi. Klimatičtí buřiči vidí zase přelidněnou planetu, zničující růst a “VŠICHNI TADY UMŘEME!!!”. No a evoluční biologové postdarwinovské a Dawkinsovské školy nad tím možná v klidu mávnou rukou a pomyslí si něco o samoregulaci druhu, kterou neřídí naše mozky, ale geny, pro které jsme jen takové podivné a snadno nahraditelné replikující se stroje. Vyberte si.
Markovi Prchalovi se na Slovensku nedaří. Za to, že tu deset let pomáhal Andreji Babišovi ničit Česko, mu to přeju. Ale tohle čtení je zajímavé nejen kvůli poněkud přeceňovanému guru Márovi. Bratři Slováci to tam opravdu nemají před volbami jednoduché.
To Šlachtovo řádění nás ještě bude stát dost peněz. Mnohé to už stálo kariéru a klidný život.
Jestli se tu najde ještě někdo, kdo má rád tištěné noviny, a to se může klidně stát, tak prosím tady něco o tom, jak důležitý a užitečný vynález to j... byl.
Velké dobré čtení od nás z Hospodářek. Ondřej Boháč plánuje Prahu a je to chytrý člověk, kterého by měli politici i úředníci dobře poslouchat, což pohříchu nedělají. A pro nám může bohužel říci, že “s bydlením bude problém ještě 20 let”. A to je, obávám se, spíš optimista.
No a na závěr otázka: Poznali bychom vůbec, že umělá inteligence nabyla “vědomí”? Odpovědi hledají úpěnlivě všichni ti, kdo se pyšní nejchytřejším vědomím, ovšem lidským. Držme jim palce.
A mějme dobrý víkend a dobré čtení. Za týden nashle.
