Čtení na víkend #32/23

Co se tento týden vyplatilo (mimo jiné) sledovat a číst.

Informací je moc a málokdo má čas se tím vším přehrabovat. Já musím, jelikož jsem od novin. Prohrabu se tím za vás. Vítejte tedy u mého výběru toho, co se tento týden vyplatilo číst a sledovat.

Jan Kubita, editor a redaktor z Hospodářek.

---

• Tenhle týden byl opět událostmi nenabitý. Ale aspoň policejnímu prezidentovi po pár dnech došlo, jaké blbosti to plácal.

• Kauza (nejen) týdne nese jméno Robert Fremr. A tohle čtení je sice za paywallem, stojí nicméně za to. Respekt udělal rozhovor s mužem, kterého kdysi soudce Robert Fremr odsoudil a dnes se nejen kvůli tomu pochybuje, zda se má stát ústavním soudcem. Je to mrazivé svědectví, nejen o Fremrovi. Každý, kdo se narodil po roce 1989 by si to měl přečíst. (A pokud je o pana Fremra, vím, mnoho mých kolegů a různých osobností říká “už je to dávno, odpusťme, každý trestní soudce se tehdy musel držet zákona...”. No... jak řekl na ČT24 Ladislav Kudrna, šéf ÚSTR: “Když si to spočítáte, na každého trestního soudce vychází v roce 1985 čtyři odsouzení za opuštění republiky a my nevíme, proč zrovna Robert Fremr odsoudil 145 lidí.” Tak nevím, nějak se mi nechce být k panu Fremrovi tak shovívavý.)

• Pravidelná zpráva z bojiště není optimistická. Dost možná se z ukrajinské fronty dělá nový “Stalingrad”.

• Na scénu globální politiky vstoupil ambiciózní saúdský princ. Pokud vás zajímá mezinárodní politika a arabský svět, zde prosím. Navíc chci připomenout, že u nás v Hospodářkách hostíme už nějakou chvíli jednoho z největších novinářských expertů na arabský svět Pavla “Pawluschu” Novotného.

• Ještě větším hráčem je pochopitelně Čína zdá se, že mimořádně významným pokud jde o ruskou jadernou hrozbu. Zajímavě o tom tady píše Petr Fischer.

• My ale zrovinka přehodnocujeme naše “kamarádství” s Čínou. Udělali to ve velkém nedávno v Německu a v Británii a je správné, abychom (nejen) v tomhle drželi s Evropou krok. Zvlášť po deseti letech prezidentování našeho velkého čínského slouhy.

• Jaké jsou silné a slabé stránky Česka, si můžete přečíst zde. Především jsme v pasti “středních příjmů”.

• Jste digitální nomádi? A chcete vědět, která města na světě jsou pro váš nomádský život nejlepší? Tak tady. A bacha, je tam i Brno.

  

• Zde jedno svědectví o tom, že česká policie žije ve stereotypech devadesátých let. Možná i osmdesátých. Ministr vnitra a předseda STANu Vít Rakušan by se měl přestat opírat pouze o svojí sympatickou tvář milého antibabišovce a měl by konečně začít pracovat na modernizaci policie.

• Knížky levnější nebudou. Pan Kanzelsberger nám tady v rozhovoru říká, že dnes stojí jen jako jeden oběd. Zajímavé čtení pro nás knihomoly.

• A pojí se s tím hned tohle: přichází transmoderna. Píše to na Echu filozofka Tereza Matějčková. Knihy máme prý číst a ne poslouchat, což já podtrhuji souhlasnými vlnovkami.

• Tady jsem si přečetl, že AI ničí K-pop. A sakra, říkal jsem si, zase někdo padl za oběť té proradné umělé inteligenci... Ale když jsem zjistil, co to ten K-pop je, tak mi to zase tolik líto nebylo. Možná ti, robote s algoritmy strojového učení, budoucí generace Korejců ještě poděkují.

• Jestli vás to alespoň trochu utěší, tak vyšší ceny nájmů než v Praze mají na Manhattanu. (Asi moc neutěší, že? Pardon.)

• No a na závěr dnes něco o našich pra, pra, pra, pra a ještě moc pra prapředcích. První umělci prý žili na jihu Afriky. Jo a hrobníci taky.

  Tak dobrý poslech, dobré čtení a dobrý víkend.