Čtení na víkend #28/23
Co se tento týden vyplatilo (mimo jiné) sledovat a číst.
Informací je moc a málokdo má čas se tím vším přehrabovat. Já musím, jelikož jsem od novin. Prohrabu se tím za vás. Vítejte tedy u mého výběru toho, co se tento týden vyplatilo číst a sledovat.
Jan Kubita, editor a redaktor z Hospodářek.
Hlavní událostí týdne byl asi summit NATO+Ukrajina. Výsledkem je deklarace Západu, že Ukrajina je kamarád a toho je třeba povzbuzovat. Mnohým se to ale zdá málo, což úplně chápu. Ale chápu také tu zjevnou tendenci válku s Ruskem spíš uklidňovat. Bohužel to bude ještě na dlouho. Co mě ale zaujalo, byla domácí kritika Zelenského. Pro nás je to mimořádně populární rocková star, to ale neznamená, že ho na Ukrajině všichni bezvýhradně milují.
A dokonce se mu tam začínají objevovat političtí konkurenti. Prezidentské volby mají na Ukrajině za rok.
A pak tu tenhle týden byly naše malé minikauzy s “dotací pro Michelin” a s “bezhotovostí”. Nic moc, ale co bychom chtěli, vždyť jsou prázdniny.
(Sněmovní schůzi o vládním konsolidačním balíčku chci ignorovat, nestojí to za slovo. Stačí říct, že to prostě projde.)
Chcete nakouknout Rusům do hlavy? Tady můžete. Je to zajímavá studie současné “ruské duše”, místy mi dělá obtíže s jejími závěry souhlasit, ale snad to celé stojí na pořádných datech. Pro budoucnost s Ruskem v patách musíme jeho obyvatele aspoň trochu znát.
A tady se můžete podívat do hlav nám Čechům. Tedy těm “nedůvěřivým”. Velmi zajímavý projekt veřejnoprávního zpravodajského webu.
Mimochodem, Okamura je prý evropským šampionem v dezinformacích. (Škoda, že mu to tenkrát nevyšlo s těma plyšákama, mohl být klid.)
“Česká policie už téměř rok využívá analytický nástroj na rozpoznávání tváří.” Dobré vědět.
Kosatky a šimpanzi (a zřejmě i mnozí další) s námi už nechtějí kamarádit. (Můžeme se jim divit?)
“Dlouhodobě nejhorší je stále Ministerstvo financí, jež je v posledních třech letech nejhorším v žebříčku. Druhý nejhorší resort je MPSV a Ministerstvo dopravy, které v posledních letech drželo druhou nejhorší pozic.” V čem nejhorší? Ono by se toho našlo, ale tady jde o výsledky hospodaření 1108 státních úřadů podle Hlídače státu.
Považujeme se za pivní velmoc, ale pivní stranu nám vyfoukli Rakušani. (A to je dobře.)
Mechanismus sekt mě naprosto fascinuje. To, jak funguje a na koho magnetismus jejich vůdců, to, jak lze lidskou psychiku ohýbat až k naprosté sebedestrukci... Jde z toho na mě strach. V téhle sektě od Kutné Hory navíc nešlo jen o peklo a elfy, ale také o dost milionů.
Zemřel Milan Kundera, v zahraničí asi nejznámější český spisovatel, a tady na Vltavě si lze vyslechnout, odkud ten jeho věhlas pramení. Nebo na ČT zkuste tenhle dokument, pro připomenutí je to dobré. Jen to bohužel připomíná i to, že o Kunderovi od 80. let vlastně mnoho nevíme. Nebo si ho znovu přečtěte, jako se to chystám teď udělat já. Protože jako mladíček jsem mu moc nerozuměl, ale teď je tu jakás takás šance, že bych na tom mohl být jako už poněkud stárnoucí mladíček o něco lépe.
A lidé milí, odpusťte mi to, ale příští týden nevyjdu. Vyjdu si totiž s rodinou na prázdniny.
Ale hned následují Čtení “jako bude”, to slibuju. Tak dobrý víkend, dobré čtení a dávejte pozor na klíšťata.
