Čtení na víkend #27/23
Co se tento týden vyplatilo (mimo jiné) sledovat a číst.
Informací je moc a málokdo má čas se tím vším přehrabovat. Já musím, jelikož jsem od novin. Prohrabu se tím za vás. Vítejte tedy u mého výběru toho, co se tento týden vyplatilo číst a sledovat.
Jan Kubita, editor a redaktor z Hospodářek.
V tomto svátečním a prázdninovém týdnu se toho moc nestalo (což je dobře, aspoň si můžeme od toho světa taky trochu odpočinout). Ale přijel k nám prezident Zelenskyj, největší politická hvězda demokratického světa. A tady kolega Houska říká, že třeba takový Petr Fiala by mu za to měl být vděčný.
Rusko si nicméně také nechalo otevřená vrátka do Evropy. Maďaři je otevřeli. A Češi a ostatní by měli Maďarům říct něco nepěkného.
Pan Prigožin teď asi dost zchudne.
Ale jinak nám skutečně v médiích začal prázdninový provoz. Stará novinářská pravda říká, že ta pravá okurková sezóna začíná, když na Jadranu zaútočí žralok. Tak tentokrát to nebylo na Jadranu, tam je prý letos draho, ale žraloka jsme na předních pozicích našich národních houmpejdžích měli. A ne jednoho.
Ale něco se přece jen dělo. Třeba Nejvyšší kontrolní úřad nám sdělil opět cosi o naší státní správě. A když on něco takového udělá, naštvu se. Vždycky.
A pokud jde o státní správu, tak tady něco čiré deprese s kapkou povzbudivých slov na konci? Svědectví, které je třeba vzít omlátit ho o hlavu každého minulého a bohužel i současného premiéra. (Pozor, pokud nemáte twitter, asi už nic neuvidíte, protože pan Musk je podivín.)
Agrofert si polepšil. A prý by mohl u hnojiv pokrýt celou Evropu. Ani se nedivím, jeho majitel toho tady pohnojil celkem dost.
Začal slavný karlovarský festival. Ale protože mě filmové a jiné celebrity moc nezajímají, ukážu vám raději Karlovy Vary samotné. Ono je to fakt krásné město. Zvlášť na 120 let starých fotkách.
Některé dny v tomto týdnu prý byly nejteplejší v zaznamenané historii. A jak všichni tušíme, dobrá zpráva to není.
“Jako pro homosexuála, který je proti válce, pro mě není možné vrátit se do Ruska. Ne za současného režimu.”
Tenhle příběh by mohl být jen malým případem nedodržování stavebního povolení. Ale je to spíš nechutná ukázka toho, jak tady chodí úředníci na ruku bohatým a mocným.
Český stát je masožravec. (A taky nenažranec. Má se šetřit a ne vyhazovat peníze za každou ptákovinu, což je, obávám se, tenhle případ. Nejde o závratnou sumu, ale znáte to, halíře dělají talíře. Jenže, jak mi kdysi řekl jeden nejmenovaný náměstek ministra financí, pro ministry se začínají peníze státu počítat až od miliardy vejš. Co je menší, to oni nevidí.)
Tohle mi přijde zajímavé, i když dělat z toho dalekosáhlé závěry nelze. Nesleduji tohle médium zase tak moc důkladně, abych si mohl být jistý, že se v tónu té zprávy neskrývá nějaká poťouchlá škodolibost. S tématem elektroaut se přece jen snoubí až příliš mnoho emocí a citů. Potvrzuje se tu nicméně, že přechod k elektromobilitě nebude snadný a už vůbec nebude levný. (Což jste mnozí dávno tušili, já vím.)
A na závěr dnes inspirace. Jistě už máte prázdniny naplánované, ale stejně, třeba si to po tomhle ještě rozmyslíte.
Tak dobrou plavbu, dobrý víkend a hlavně dobré čtení přeju.
