Čtení na víkend #26/24
Co se tento týden vyplatilo (mimo jiné) sledovat a číst.
Informací je moc a málokdo má čas se tím vším přehrabovat. Já musím, jelikož jsem od novin. Prohrabu se tím za vás. Vítejte tedy u mého výběru toho, co se tento týden vyplatilo číst a sledovat.
Jan Kubita, editor a redaktor z Hospodářek.
Dobrý den. Tento týden mi bylo padesát, a to mi ještě nikdy nebylo. Není to zlý. Furt lepší než 60.
Nepíšu to kvůli gratulacím, vím, že mi i tak přejete hodně štěstí a zdraví, stejně jako já vám. Ale měli byste o mně taky něco vědět. Takže ano, jsem už pán a mnoho mých odsudků tady bude odpovídat mým šedinám ve vousech, kde mi už jen zbyly.
Ale pojďme na dění a čtení.
Tohle je příběh zřejmě jediné Češky bojující na ukrajinské frontě. Stojí za to vědět o takových lidech.
Asi je už jasné, že nám policie v případu masové vraždy na filozofické fakultě lhala. A usvědčuje se sama. Je to tak špatné, že bych klidně volal po rezignaci policejního prezidenta. Ne snad proto, že by tu věc nezvládla vůbec. Řada policistů nejspíš zasluhuje spíše vyznamenání. Ale ta ochota policejní reprezentace balamutit veřejnost bez špetky pokory, ta je prostě ostudná.
V Americe dva staří muži nekřičeli na mraky, ale na sebe. A jeden z nich se nejspíš stane “nejmocnějším mužem planety”. (Což už o téhle funkci dávno neplatí.)
V pondělí se má spustit hlavní dílo předsedy Pirátů a ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše - zdigitalizované stavební řízení, které zatím patří k největším brzdám Česka. A je to napjaté, jak jinak u nás. Úřady tvrdí, že těsně před startem neví, co mají dělat, Bartoš ujišťuje, že instruktážní videa jsou snadno dostupná... My víme pouze to, že kdykoliv spouští česká státní správa cokoli digitální, je to rozbité. Ale třeba to tentokrát vyjde, tak palečky pane ministře.
Je řada situací, v nichž bychom takovou urputnost obdivovali. Jenže pan Ševčík si vybírá jen přiblblé situace.
“Počet obyvatel Česka klesl.” Někdy si říkám, jestli to není dobře. Pardon.
Mám tyhle sportovní příběhy rád. Tenhle je zaprvé aktuální, jelikož je o fotbalistovi, kterého zrovna vidíme na Euru v Německu, zadruhé je docela poučný pro všechny táty a mámy, jejichž dítka se snaží prosadit v českém fotbale. Protože to asi nebude zrovna dvakrát vstřícné a ohleduplné prostředí.
Tohle je příběh zákona, který neprojde, ale kdyby prošel, pomohlo by to velmi. Bohužel, žijeme v “zemi příběhů” a ne racionálních řešení. Takže nic.
Co myslíte, nenávidí paní Udženija z ODS sociálně slabé lidi?
Dejme tomu, že Miloš Zeman nelže. Dejme tomu, že opravdu nevěděl nic o utajování abolic pro svého kancléře Mynáře. Dejme tomu. Ale pak je to všechno ještě mnohem horší, protože to naznačuje, že Hradu opravdu naplno vládla ta šílená parta politických veksláků kolem něj a prezidenta si vodili jako ubohou loutku. (Vím, že jsme to vlastně dávno věděli, ale ty další důkazy jsou prostě zdrcující. Tohle jsme si neměli nechat takhle líbit. Považuju za selhání politiky, úřadů i nás novinářů, že jsme dění na Hradě nerozkrývali včas a mnohem důrazněji.)
Máme vládního koordinátora strategické komunikace, plukovníka Foltýna, který bude pro mnohé cenzorem, pro mnohé poněkud bezzubým bojovníkem s dezinformacemi, osobně ale myslím, že by měl hned na začátku trochu ubrat z toho zápalu a bojovnosti, kterou předvedl tady. Jeho úřadu by, podle mého, slušela spíš umírněnost, snaha o uklidňování rozbouřených nálad v zemi a klidná edukace klidně se špetkou vtipu a nadsázky. To zatím nevidím.
“Bitva” o televizní a rozhlasové poplatky je tady. Vláda zatím rozhodla o zvýšení, ale jde se s tím ještě do sněmovny. Piráti jsou proti tomu, aby se platilo i za internet, je kolem toho hodně vášní a je také zjevné, že mnoho lidí vůbec nechápe, proč se koncesionářské poplatky vlastně platí.
Moc se mi k tomu líbila výměna ze sítě X mezi Emilem Hampejsem, který se ptá: “Já nějak nechápu proč když mám iPhone, mám platit nějaký archaický televizní kanál nebo co to ČT je?”
A Martinem Koptou, který mu odpovídá: “Ta média jsou jako Správa Národního parku Podyjí. Aspoň deset let jsem tam nebyl. Mám to platit? Je to k něčemu?”
My víme, že Národní park Podyjí k něčemu je. Třeba jako silnice, které platí z daní i lidé bez řidičáku. Atd.
A proč se mají koncesionářské poplatky zvyšovat? To tady vysvětluje Petr Honzejk. Ale nesouhlasím s ním tak docela. Nemyslím si, že tam má být Stardance, že se mají vyrábět detektivní seriály z každého krajského města, že se má kopírovat programová skladba komerčních televizí. O rozsahu té veřejnoprávnosti by se mělo začít mluvit. Ministerstvo kultury by mělo. Ale ví někdo, jak ministr kultury vypadá a kde se momentálně skrývá?
Ale pořád jsme na tom lépe než Slováci. Jejich veřejnoprávním médiím začalo “poslední léto”.
“V roce 2030 bude v Praze chybět na středních školách dvanáct tisíc míst. O problému přitom víme už devět let, říká analytička.” Snažím se dávat sem věci bez paywallu, abyste to měli snazší, ale tohle mi přijde, že za přečtení či poslech prostě stojí, i když to něco stojí.
David Rath se nám zase vrátil do vězení. Tentokrát jako primář.
Máte antibiotika? A mohla bych je vidět? Ano, tady se můžete podívat.
A na závěr dnes jedno motivační čtení od Miloše Čermáka. Nemusíme být prý nejlepší. Stačí být jen o trochu lepší než ostatní, což už nevypadá tak složitě. Tak já to jdu zkoušet.
Tak ať jste čím dál tím lepší. Dobrý víkend a dobré čtení přeji.
