Čtení na víkend #20/23
Co se tento týden vyplatilo (mimo jiné) sledovat a číst.
Informací je moc a málokdo má čas se tím vším přehrabovat. Já musím, jelikož jsem od novin. Prohrabu se tím za vás. Vítejte tedy u mého výběru toho, co se tento týden vyplatilo číst a sledovat.
Jan Kubita, editor a redaktor z Hospodářek.
Z Česka se nám nakonec opravdu začíná stávat sociální stát. I když asi dost jinak, než by si kdo přál.
Že je situace kolem středních škol v Česku naprosto šílená ukazuje dobře tahle šílená fotka. Debata o celé věci je zatím taková jalová. Zatím se hledají viníci (i když jsou jasní). Velmi se ale obávám, že se situace za pár let, až půjde náš synek na střední, moc nezmění, takže nám přibyl další důvod, proč se z Prahy možná odstěhovat.
Ruská ekonomika nevzkvétá. Kdo by to řekl, že?
Mimochodem, tento týden jsme se konečně odhodlali přestat Rusko hostit na našem území, jako by šlo o nějaké vzácné hosty. Tleskám.
A Rusům se to pochopitelně nelíbí. Dobře mu tak.
Kdo zařídil tu slavnou výjimku pro tiché víno? Tady pan senátor.
A když jsme u toho lobbingu... “Ministerstvo spravedlnosti představilo návrh zákona regulujícího lobbing. Jenže z něj na poslední chvíli vyřadilo největší a nevlivnější lobbisty působící v Česku. Výjimku ze zákona si ještě před přijetím zákona stihly vylobbovat profesní asociace a komory, svazy, samosprávy a církve. Transparentně informovat o své komunikaci s politiky tak zřejmě bude muset jen hrstka profesionálních lobbistů a někteří zástupci neziskového sektoru. Takto vykleštěný zákon bude nespravedlivý, neefektivní a nijak neomezí prostor pro korupci.”
Usilovný boj proti skrytému lobbingu a korupci trvá v Česku už třicet let a zjevně jen tak neskončí.
Tohle by vlastně byl v nějaké civilizované demokratické zemi megaskandál s obrovskou pozorností a důsledky. Ale my si tady, obávám se, až příliš zvykáme na to, že nám tu a tam vládnou čuňata.
Tahle čuňata snad už naštěstí dovládla.
“Když mluvím s přáteli rusky, začínám se za to stydět.” Vladimír Sorokin přijel na Svět knihy do Prahy.
Je libo chatu? Smlouvejte.
Intuitivně vnímám moderní zemědělství jako něco docela nevábného, byť nás krmí. Tohle je děsivé čtení, které mi moje smíšené pocity bohužel dost potvrzuje.
Výběr nového (nebo staronového) ředitele České televize jde do finále. Komu byste dali svůj hlas?
Zde malé okénko do budoucnosti. Ve Skotsku to začínají zkoušet i bez řidičů.
Tohle mi přijde zajímavý. Taky začínám tak nějak cítit, že u části společnosti dojde k jakési alergické reakci na všechnu tu přetechnologizovanost a umělou chytrost. A alespoň částečně se vrátíme k tomu, co je možná příliš pomalé a příliš nedokonalé, ale naše, lidskýma rukama a mozkama vytvořené. Protože mimo jiné zjistíme, že není často důležitý výsledek a výtvor nebo produkt, ale také proces tvorby či výroby, který je prostě pěkné si užít. Takže ano, já hlasuji pro návrat na stromy. Aspoň trochu.
A heleďme se, někdy ta politika v Česku zafunguje správně.
A jelikož má rozhlas letos narozky, už sté, dejme si dnes na závěr malý film. Rozhlas ve filmu.
Tak dobré pokoukání, dobrý víkend a dobré čtení samozřejmě. A za týden na shledanou.
jk