Informací je moc a málokdo má čas se tím vším přehrabovat. Já musím, jelikož jsem od novin. Prohrabu se tím za vás. Vítejte tedy u mého výběru toho, co se tento týden vyplatilo číst a sledovat.
Jan Kubita, editor a redaktor z Hospodářek.
První rok války na Ukrajině skončil. A takhle začal. (Velmi dobrá, detailní vzpomínka mistra všech online reportáží Vojtěcha Gibiše.)
The Financial Times po roce zrekonstruovaly, jak se vlastně Putin rozhodl k útoku a jak si skutečně hloupě a naivně myslel, že Kyjev obsadí bez větších bojů za tři dny. Solidní český výtažek z článku z FT přinesl třeba iDnes s Četkou.
“Válka Ruska proti Ukrajině bude trvat dekády.” Achjo. Bohužel je to poněkud realistický pesimismus.
Tento týden vystoupil Putin s projevem k prvnímu roku své války. Mnohé komentáře si povšimly, že byl slabý, “nešel z něho strach”. Pokud vás zajímají detaily, tak tady je twitterová online reportáž našeho hlavního redakčního rusofila Ondřeje S.
Důležitá zpráva pro všechny, které trápí mimořádně drahé potraviny v Česku. Jsme malý trh plný velkých hráčů. A je tu oprávněná pochybnost, jestli se tomu tady vlastně ještě dá říkat volný trh.
Marek Antoš napsal velmi poučné vlákno o ústavnosti chování současné vlády a opozice. Ale vyčítat se to má teď především vládě. Ona to vážně nedělá dobře.
Moc hezký text o osamělosti od mně neznámého, ale šikovného autora na Seznamu. Zdá se, že nám, kteří raději napíší textovku než zavolají, jsou technologie docela nebezpečné.
“Gymnázia a maturitní obory kapacitou zaostávají o tisíce míst oproti zájemcům.”
Není to nejšťastnější cesta, ale je nejspíš nutná - policie vyšetřuje senátorku Zwyrtek-Hamplovou, která na svých sociálních sítích šířila nepravdivé informace o nákaze tuberkulózy kvůli Ukrajincům. Hrozí za to tři roky vězení, což je samozřejmě moc. Důležitější je tlak na to, aby si kdejaký trumbera se spoustou fanoušků a sledujících nemyslel, že si může na sociálních sítích plácat cokoliv bez odpovědnosti. A že tu takových trumberů máme.
Tohle raději nebudu komentovat, jelikož jsem Noru Fridrichovou kdysi osobně znával a navíc jsem v České televizi nikdy nepracoval. Ale zdá se mi to mimořádně zajímavé. Mnoho z toho, co se zde popisuje, jsem v nějaké formě v redakcích zažil. Před lety bych prostě řekl, že práce v novinách je tvrdá, mimořádně stresující, nároky bývají bezohledné, a byl bych s tím smířený. Dnes se to pro sebe snažím obhájit, ale už mi to tak dobře nejde.
Když se kancléřem prezidenta stane kolotočář, pro kterého jsou korunovační klenoty něco jako řetízkáč a ruský kolo.
Tady malé okénko do (blízké) budoucnosti. Policie už nebude číhat “za každým rohem”, bude se na vás dívat hezky shora.
A tady na samý závěr jedna sonda do twitterovské bubliny. Pan Karel Holub se zeptal, jestli je tu někdo, kdo žil dlouhodobě v zahraničí a jak se dívá po návratu domů na Česko. A odpovědi jsou vlastně pozitivní. Máme se tady vlastně dobře (I když jistě ne všichni).
Tak se prosím mějte dobře, dobrý víkend a dobré čtení.