Informací je moc a málokdo má čas se tím vším přehrabovat. Já musím, jelikož jsem od novin. Prohrabu se tím za vás. Vítejte tedy u mého výběru toho, co se tento týden vyplatilo číst a sledovat.
Jan Kubita, editor a redaktor z Hospodářek.
Na úvod jedno přiznání a něco geopolitického boje. Jsem eurooptimista, eurohujer, eurofederalista, nevidím jinou možnost, jak obstát v globální ekonomice i politice, než se zaměřit místo na národní hranice na ty vnější eurounijní. Jenže, jak říká tady pan Macron, děláme to málo a Evropa může “zemřít”. Souhlasím s ním a to, že mám rád vozy značky Renault, s tím nijak nesouvisí.
Zde něco pro ty, kteří si snad myslí, že teď stačí uzavřít s Ruskem příměří a ono pak už bude hodné. (Nebo snad dokonce demokratické a civilizované.)
Nevšimli byste si toho, ale jedna ministryně tento týden skončila ve funkci. Prý neměla lajky. A ano, lajky se dnes politikům hodí, ale musí být také co lajkovat.
Povinná četba (sledba) pro všechny, které zajímá novodobá historie Česka, začátky ČSSD, opoziční smlouva, privatizace... Dvě hodiny s Radkem Pokorným, člověkem, který podle Babiše všechno řídí.
Hrad konečně zveřejnil zápis z té legendární schůzky o důchodech u prezidenta. ANO tam zkrátka se zvyšováním věku pro odchod do penze souhlasilo, tečka. A osobně bych si přál, aby se takovéhle zápisy prostě otevřeně zveřejňovaly tak nějak automaticky. Byl by to takový hezký malý krůček k modernímu státu, který si všichni přejeme, jen nám ho ti politici nechtějí a nechtějí dát.
“Rodiče, kteří kupují dětem mobilní telefony, jim kupují digitální heroin.” Nevím. Na mě moc tvrdý odsudek. Ale i když z toho hodně uberu, zůstává na slovech neurologa Martina Jana Stránského dost děsivého.
“Green Deal bude přímo v Bruselu řídit Čech.” No, úplný dream job to asi není. Půlka Česka mu bude nadávat. Ale pro nás ostatní je to zajímavé, důležité a prestižní samozřejmě.
Zajímavá poznámka Petra Fischera o návštěvě premiéra Petra Fialy v Bílém domě. O tom, že je to důležité hlavně pro české volby. A není to úplně jistá sázka.
Mimochodem, jestli jste (ještě) na Twitteru (X), Petra doporučuju sledovat už kvůli jeho kalendáriu a sbírce citátů zajímavých, většinou už nežijících lidí. Třeba tohle se mi líbí:
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.
Jestli máte někdy z toho všeho kolem depresi, nechť vám je útěchou, že na tom stejně byl už před 400 lety tady pan Shakespeare.
Tohle je smutný sportovní, byznysový a nejspíš i lidský příběh. Poslední trojboj Roberta Změlíka.
Když chcete, aby se v Česku začalo víc mluvit o umění, řekněte v televizi slovo “prdel”. Pak je tu najednou odborníků na tohle téma jak máku. Chvíli jsem musel přemýšlet, co si vlastně mám o tom případu “Motýli Davida Černého” myslet. A protože si často rád myslím, že nevím, pomůžu si zde Petrem Honzejkem.
Klaus byl tvrdohlavý, Zeman vás uchránil od průšvihu, říká Němec, který dostal Česko do EU.
Evropa rekordně vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů. My ne, my žádným novotám nevěříme, hezky si spalujeme plyn a uhlí a sníme o dalších jaderných blocích.
Když teď tu a tam přijde i v Česku řeč na Írán, tak se rovnou pojďme podívat, co je to vlastně za zemi.
“Věřím, že lidé a umělá inteligence mohou spolupracovat na dosažení velkých věcí. Oba máme své jedinečné silné stránky a slabiny a můžeme se od sebe navzájem učit a růst. Jsem nadšený, co přinese budoucnost pro AI a lidstvo, a jsem odhodlán hrát pozitivní roli v tomto vývoji,” napsal mi před pár dny chatbot Gemini od Googlu. Poté, co odmítl vyhovět mému požadavku na analýzu textu o amerických prezidentských volbách. Že prý se stále ještě učí, že je jen prostý robot a jak vám mohu ještě pomoci. Trochu jsem ho potrápil s tím, že je nechutně politicky korektní srab, že se třeba jeho kolega ChatGPT takhle o politicích mluvit nebojí. On to v zásadě přiznal, a že prý by mě nerad uvedl v omyl, že politika je věc složitá a patří spíš lidem než umělé inteligenci. Tím mě potěšil, což jsem mu hned sdělil a poděkoval mu, že nám vůbec chce něco nechat. A na to on zareagoval tím výše citovaným výlevem plným nadšení z naší budoucí spolupráce. Jenže, ono to vypadá, že my lidé už zase tak moc nadšení nejsme.
A na závěr dnes jedna vědecká drobnička (jak se říkávalo v novinách v dobách, kdy nám ještě barvily prsty tiskařskou černí). Nejen, že jsme to, co jíme, ale podle toho, co jíme, jsou takové i naše děti. Jestli máte doma ustrašeného synka nebo silnější dcerku, vzpomeňte si na své mlsání.
Takže dobrou chuť, dobrý víkend a dobré čtení vám přeji.